Továrna Šimona (Simona) Semlera

Historické milníky továrny po desetiletích

V prvním desetiletí dvacátého století zahájila továrna svůj provoz, na kterém se podílelo několik desítek zaměstnanců. Šimon Semler později přizval do vedení firmy i své syny Huga a Oskara (3). Ředitelství firmy sídlilo v Plzni na Klatovské třídě a firma nesla německý název (2).

Po První světové válce se firma přejmenovala a ve svém českém názvu nesla kromě vochovské drátovny i kujnou huť v Chrástu a lopatárnu v Nové Huti. Výrobní sortiment se neustále rozšiřoval (2).

Dvacátá léta nebyla pro továrnu lehká. Na výrobě ve Vochově se podílelo několik stovek zaměstnanců, byla zavedena značka Sem a začaly se vyrábět mimo jiné i známé gramofonové jehly. K bratrům se také připojil i mladší Robert. Výrobu však postihl požár a v roce 1921 zemřel zakladatel firmy Šimon Semler (3,4).

Will Semler (1) ve své knize na požár nyní již s nadhledem vzpomíná: “ Jednou vypukl požár. Ze dvou přilehlých vesnic přijeli hasiči na koňském povozu a začali se dohadovat, kdo bude hasit. Za uhašení požáru se totiž obvykle platilo sudem piva.“

Třicátá léta byla jako pro tuto stejně jako pro další židovské rodiny pohromou. Semlerovi nuceně prodali firmu i s továrnou Pražské železářské společnosti a odešli do zahraničí (3).

Ve čtyřicátých letech došlo ke znárodnění továrny, která se stala součástí Spojených oceláren (2). Z továrny se v roce 1949 staly Šroubárny a drátovny (3).

V roce 1951 byla výroba ukončena a objekt továrny sloužil jako sklady pro armádu (3).

Výroba byla opět obnovena až v 60. letech, kdy se zde začaly vyrábět součástky pro Škodovy závody, pod které tato výrobna nově spadala (3). Toto období vstoupilo do povědomí místních lidí i tím, že zde působila výzkumná skupina Závodu jaderných elektráren a pracovala na vývoji školního jaderného reaktoru, který měl být nejmenším na světě.

Sedmdesátá léta pokračovala výroba ve Vochově. Organizačně spadala nejprve pod Kovopodnik Plzeň a následně pod Průmyslový podnik města Plzně, kam byla Kovovýroba Vochov začleněna. Vyráběly se zde kladky, transportní kola s kuličkovými ložisky, přenosná čerpadla, televizní antény, stavební klempířské výrobky, a další (2,3).

V osmdesátých letech se výroba rozšířila o kotle značky Kovotherm (2).

V devadesátých letech pokračovala výroba kotlů, antén a dalších výrobků. Škodovy závody zrekonstruovaly budovu továrny a postavily novou větší nádobu pro reaktor, ale novou zkušebnu už nespustily a ukončily výzkumný program. V rámci privatizace státního majetku se stala v roce 1997 novým majitelem společnost G-Team, která nádobu na reaktor zlikvidovala. Tu si můžete prohlédnout v Atom Muzeu Brdy. Společnost G-Team s obměněným sortimentem pokračuje ve výrobě ve Vochově. Zaměřuje se na výrobu zařízení pro energetiku a své výrobky vyváží do celého světa.